V naší kultuře, která chápe stáří převážně jen jako nedostatek mládí, mohlo by snadno docházet k celkovým pocitům méněcennosti. V minulosti existovaly v tradičních společenstvích obřady přechodu – rituály, umožňující lidem projít kritickými obdobími při přechodu z jednoho stádia životního cyklu do druhého. V současné době nám však s uvědoměním si vlastní smrtelnosti a smíření se s projevy stárnutí, žádný rituál nepomáhá.
V sestupné fázi života
Osobní mezník, který dostal název krize středního věku, se objevuje mezi 35. – 40. rokem života. Předěl, kdy si klademe otázky, jestli jsme dokázali uskutečnit alespoň zlomek ze svých mladých ambicí a k čemu to vlastně všechno je? V této chvíli pravdy je velká příležitost. Buď se v ní nalezneme, nebo propadneme panice a v marné honbě sami sebe uštveme. Krize středního věku je spojena s myšlenkou na smrt, přestože není bezprostřední hrozbou. Obzvláště ženy si najednou začnou všímat prohlubujících se vrásek v obličeji a zaleknou se, že už dosáhly vrcholu a čeká je jenom cesta dolů. A tu je potřeba nalézt ve svém životě hlubší smysl, než uspěchané plnění úkolů a užívání si příležitostí co to jde. Přestože je u nás stále kladen důraz na efektivitu, tělesnou krásu a zdraví a stárnutí je pojímáno negativně a spojováno s obavami, je možné z tohoto bludného kruhu vykročit.
Zajímavý článek v internetovém magazínu, pod názvem Ženy mají o svém věku mluvit, by mohl ženy středního věku inspirovat. K prvnímu kroku – zdravému sebevědomí. Protože věk je jen číslo! Tam to všechno začíná. Nabrat nový vítr do plachet lze mnoha způsoby. Strachu navzdory lze začít jezdit na kolečkových bruslích, nebo třeba i na koni. Seskok padákem patří mezi nejadrenalinovější zážitky, který zůstane ve vzpomínkách až do pozdního stáří. Ideálně stráveným časem je čas strávený na cestách. Ať už ve společnosti rodinných příslušníků či přátel.