Státní podpora investic do vlastního bydlení spočívá také v daňových úlevách. Jde o to, že v průběhu zdaňovacího kalendářního období je možné snížit daňový základ o (maximum) 300 tisíc korun. Státní podpora již takto funguje řadu let, přesto jsou na klienty kladeny určité podmínky.
Touto problematikou se zabývá zákon o daních z příjmů § 15, odstavec 3 a 4. Vypovídá o tom, stručně řečeno, že se od základu daně může odečíst suma všech úroků, které plynou z úvěru pro zajištění bytových potřeb, a to v příslušném zdaňovacím období. Jde především o hypoteční úvěry a stavební spoření. Nejčastějším úskalím bývají přesné definice pojmu „bytová potřeba“.
Zákon vymezuje bytovou potřebu takto:
· Jestliže jde o výstavbu bytu, bytového domu, případně rodinného domu určeného výhradně k účelům trvalého bydlení (trvalý pobyt).
· Pro nákup stavebního pozemku, na němž se bude provádět stavba bytu, nebo domu.
· Pro nákup bytového, nebo rodinného domu, nebo pro nákup rozestavěné stavby – vše pro účely trvalého bydlení.
· Pro zaplacení vkladu právnickým osobám, případně členského vkladu pro získání nájemního vztahu, případně jiného typu užívání nemovitosti.
· Pokud se jedná o rekonstrukci domu, jeho údržbu, nebo stavební změny v bytovém domě, v rodinném domě, případně v bytě, a to v přímém vlastnictví, v nájmu, nebo v jiném typu užívání.
· Pro vypořádání spoludědiců, případně pro vypořádání spoluvlastnictví manželů (bezpodílového).
· Pro zaplacení převodu členských práv družstva, či části podílu v obchodní společnosti, což souvisí s převodem nájemního práva, případně jiné formy užívání bytu (častý případ hypotéky na družstevní byt).
· Výše uvedené případy slouží výhradně pro pokrytí potřeb vlastního bydlení. Jestliže jde o příjmy z pronájmů, nebo slouží – li nemovitost k podnikání, dochází k omezení odpočtu daňového základu. Tehdy se uplatňuje pouze v tzv. poměrné výši.